Zákazník s mobilem (nešvar dnešní doby)

Stojím za pultem, mám dobrou náladu, těším se na lidi. Otevřou se dveře, přijde pán. V jedné ruce drží telefon u ucha, v druhé klíče od auta. Hlasitě do telefonu řeší nějaký byznys: "Jo, Karle, poslouchej, pošli mi tu fakturu, jasně, milion sem, milion tam, neřeš to." Postaví se před vitrínu, ani se na mě nepodívá (o pozdravu nemluvě), jen ukáže prstem na chlebíček a druhou rukou naznačí "dva". Já se usměju (profesionálně, i když to ve mně vře), zabalím to, řeknu částku. On tam hodí bezkontaktní kartu, pípne, vezme balíček a odchází. Stále mluví s Karlem. Ani "buu", ani "muu". Dveře se zavřou.

Martin Stiborek si povzdechne: "Víte, já nejsem staromilec, co by chtěl, aby mi lidé vykali a smekali klobouk, když vstoupí do krámu. Ale tohle mě mrzí. Ne uráží, ale lidsky mrzí. Gastronomie je o lidech. Je to interakce. Já jsem pro vás to jídlo s láskou vyrobil, moje prodavačka se na vás celý den usmívá, a vy nás ignorujete jako prodejní automat na kafe."

Oční kontakt je víc než spropitné

Možná si to neuvědomujete, ale když se mi podíváte do očí a řeknete obyčejné "Dobrý den", dáváte mi tím najevo, že mě vidíte. Že respektujete moji práci. Že jsem pro vás člověk, ne sluha. Když telefonujete u pultu, děláte tři chyby:

1. Zdržujete ostatní: Často se musím ptát dvakrát ("Chtěl jste ten šunkový nebo ten hermelínový?"), protože mě nevnímáte. Fronta za vámi roste a lidé jsou nervózní.
2. Vytváříte nepříjemnou atmosféru: Nikdo v krámě není zvědavý na vašeho Karla a vaše faktury. Rušíte tím ten klid, tu pohodu, kterou se snažíme vytvořit.
3. Připravujete se o zážitek: A to je to hlavní. Kdybyste ten mobil na minutu položili, mohl bych vám říct: "Pane, dneska máme fantastickou zvěřinovou paštiku, právě jsme ji vyndali z pece, je ještě teplá." Takhle o ni přijdete, protože vidím, že nemáte zájem komunikovat.

Máme v krámě takové nepsané pravidlo. Když někdo telefonuje, obsloužíme ho korektně, rychle, ale nedáme mu tu "přidanou hodnotu" – ten úsměv navíc, ten tip na novinku, ten kousek ochutnávky zdarma. To si schováváme pro ty, kteří jsou "přítomni". Takže prosím, až k nám příště půjdete, nechte Karla v telefonu chvíli čekat. Řekněte mu: "Moment, Karle, jdu si koupit nejlepší chlebíček v Praze." Těch 30 vteřin u pultu věnujte nám a jídlu. Svět se nezboří a ten chlebíček vám bude víc chutnat. Slibuju.