Blog Martina Stiborka
Vlašák u televize (český fenomén)
Představte si typický český večer. Přijdete z práce, jste utahaní, šéf vás naštval. Děti konečně spí. Je klid. Sednete si k televizi, pustíte si zprávy nebo svůj oblíbený seriál (Ordinaci, Ulice, cokoliv). A co k tomu patří? Ne popcorn. Ne nachos. Ne suši. Patří k tomu rohlík a vlašák. Přímo z kelímku, lžičkou. Nebo chlebíček na papírovém tácku, abyste nemuseli mýt nádobí.
Proč to děláme? Je to národní rituál. Je to naše psychoterapie. Vlašák je typické "comfort food" (jídlo útěchy). Je měkký, krémový, tučný, slaný. Uklidňuje. Když jíte vlašák, svět je na chvíli v pořádku. Nemusíte kousat nic tvrdého. Nemusíte přemýšlet, jak to jíst. Jen si mažete tu dobrotu na rohlík a vypínáte mozek. Je to návrat do dětství, do bezpečí.
Martin Stiborek se směje: "Já to dělám taky. I když jsem mezi těmi saláty celý den a míchám jich metráky, večer si doma sednu a dám si deset deka vlašáku. Moje žena mi říká: 'Ty to nemůžeš ani vidět, ne?' A já říkám: 'Ale tohle je jiné. Tohle je můj vlašák, v mém obýváku, v mém čase.' Chutná to jinak, když nejste v práci. Chutná to jako odměna."
Co říká statistika?
Je zajímavé sledovat, jak se mění chutě našich zákazníků podle televizního programu. Máme to vysledované.
- Fotbal/Hokej (reprezentace): Chlapi nakupují. Prodáváme tuny sekané, klobás, pikantních salátů (feferonový, ďábelský) a utopenců. Potřebují něco ostrého k pivu, aby mohli křičet "Gól!".
- StarDance/Romantické seriály: Ženy nakupují. Prodáváme víc sýrových chlebíčků, hermelínovou pěnu, víno, olivy. Chtějí něco jemného, elegantního.
- Volební vysílání: To je specifické. Lidé jsou nervózní. Kupují sladké (větrníky, špičky) na nervy, nebo naopak hodně alkoholu.
