Učni dnešní doby (mají to těžší, nebo lehčí?)

Často slýchám od kolegů v gastru, starých bardů, nářky nad pivem: "Ta dnešní mládež nic neumí. Jsou líní, pořád koukají do mobilu, nechtějí pracovat rukama, chtějí být manažeři." Já, Martin Stiborek, s tím tak úplně nesouhlasím. Mám tu na praxi kluky a holky z učilišť (říká se jim Generace Z). A vidím to jinak. Nemají to lehčí, ani těžší. Mají to jiné.

Co jim chybí? (Ztráta selského rozumu) To je pravda. Chybí jim ten přirozený "selský cit", který jsme měli my, protože jsme vyrůstali v kuchyni s babičkami a na zahradě. Když jim řeknu "osol to přiměřeně", neví, co to je. Zpanikaří. Chtějí přesnou gramáž. "Kolik gramů soli, šéfe? 5 nebo 7?" Jsou zvyklí na přesné návody, na "tutorialy". Když mají zadělat těsto, koukají na displej stroje, místo aby si na těsto sáhli. Těsto je živý organismus. Každý den je jiná vlhkost vzduchu, jiná teplota mouky. To se nedá naprogramovat, to se musí cítit prsty. Musí vědět, kdy je těsto "sametové". To je těžké je naučit.

Co naopak umí lépe než my?

Jsou skvělí v technologiích. Rychle pochopí nové digitální konvektomaty, pokladní systémy, objednávkové aplikace. Já se s tím trápím den, oni to mají za 5 minut. Mají přehled o světových trendech. Díky Instagramu a TikToku vědí, co se jí v New Yorku, v Londýně nebo v Tokiu. Přicházejí s nápady na nové dekorace, nové kombinace chutí, které by mě v životě nenapadly (avokádo s granátovým jablkem na chlebíčku? Proč ne, zkusme to, vypadá to skvěle). A hlavně – nebojí se zeptat "Proč?". My jsme jen poslouchali mistra a drželi hubu a krok. Oni chtějí vědět, proč se to dělá takhle a ne jinak. A to je dobře. Nutí mě to přemýšlet o mých vlastních postupech, jestli nejsou zastaralé.

Takže nezatracujme mladé. Jen je musíme naučit to řemeslo. Ten poctivý základ. Že cibule se krájí nožem, ne aplikací. Že vývar se musí táhnout. A když se to naučí a spojí to s tím jejich moderním, globálním pohledem, budou z nich skvělí lahůdkáři. Lepší než my.