Tajemství vlašáku: Proč ho Češi tak milují?

Kdyby měla Česká republika národní salát, nebyl by to Caesar ani Řecký. Byl by to Vlašský salát. Je to fenomén. Jíme ho na Vánoce, na Silvestra, na chlebíčcích, k rohlíku ke svačině. V Lahůdkářství Stiborek ho vyrobíme tuny ročně. Co na něm všichni vidí?

Historie vlašáku je trochu záhada. Prý pochází z Itálie (Vlachy = Itálie), ale původní receptura obsahovala sledě, jablka a červenou řepu. To, co známe dnes – brambory, salám, kořenová zelenina, majonéza – je československá úprava z 20. století. Nejslavnější éra vlašáku je spojená s normami ČSN, které zaručovaly, že vlašák chutnal všude stejně (a dobře!).

Stiborkův vlašák: Věrnost tradici

Když jsme otevírali lahůdkářství, věděli jsme, že vlašák bude náš prubířský kámen. Podle vlašáku se pozná dobré lahůdkářství. Pokud ho "ošidíte", lidé to poznají a už nepřijdou. Co je v tom našem?

• Brambory: Varný typ A (salátové). Musí být pevné, nerozvařit se na kaši. Vaříme je ve slupce den předem, aby vychladly a zpevnily.
• Salám: Žádný "výrobní salám" ze separátu. Používáme kvalitní měkký salám (Junior nebo Gothaj) s vysokým podílem masa, nakrájený na precizní nudličky.
• Zelenina: Mrkev, celer, okurky. Okurky musí být křupavé, kyselé tak akorát. A hrášek? Někdo ho nenávidí, my ho tam dáváme, patří tam!
• Majonéza: To je srdce salátu. Mícháme si vlastní, hustou, žlutou.
• Worcester a hořčice: Tajná zbraň dochucení. Poměr je naše výrobní tajemství.

Žádné náhražky

Často se nás ptáte, proč náš vlašák nevodnatí. Je to tím, že nepoužíváme jogurt ani vodu na nastavení objemu. Je to poctivá majonéza a odkapná zelenina. Ano, je to kalorická bomba. Ale vlašák není dietní jídlo. Vlašák je jídlo pro duši.

Martin Stiborek říká: "Vlašák je vzpomínka. Kousnete do něj a vrátíte se do dětství, k babičce do kuchyně. A my chceme, aby ta vzpomínka byla hezká, ne zkažená pachutí laciných surovin."

Přijďte ochutnat ten pravý dejvický vlašák. Na chlebíčku, v aspiku nebo jen tak 20 deka do papíru.