Neděle (den, kdy se nepracuje... teoreticky)

Většina lidí má neděli spojenou s lenošením, rodinným výletem, obědem u babičky a odpoledním spánkem. Neděle je den klidu. Pro mě, jako majitele lahůdkářství, je neděle takový "polopracovní" den. Oficiálně máme zavřeno. Zákazníci nechodí, rolety jsou stažené. Ale v hlavě (a často i fyzicky) už jsem v pondělí.

Dopoledne: Papírová válka

Neděle dopoledne je jediný čas, kdy je klid na to, co přes týden v tom blázinci nestíháme. Administrativa. Faktury. DPH. Objednávky zboží na příští týden. Plánování směn (kdo má dovolenou, kdo je nemocný, kdo koho zastoupí). Sedím doma u stolu s kávou a místo novin čtu ceníky dodavatelů a tabulky v Excelu. "Zdražili mouku o korunu? Musíme přepočítat cenu veky." Není to romantika, ale bez toho by to nešlo. Podnikání není jen vaření, je to matematika.

Odpoledne: Ticho před bouří

Odpoledne se snažím věnovat rodině, ale v podvečer už začínám být nervózní. Volám do výrobny (máme tam technickou směnu), jestli dojelo těsto, jestli fungují lednice. Pondělí ráno je totiž v lahůdkářství "peklo". Všechno se musí rozjet z nuly. Všechno musí být čerstvé. Musím zajistit, aby v pondělí ve 3:00 ráno, až přijdou pekaři, bylo vše připraveno. Mouka, vejce, kvasnice. Pokud by něco chybělo, v pondělí neotevřeme. Takže moje neděle končí tím, že usínám s telefonem v ruce a modlím se, aby nezazvonil budík s nějakou katastrofou. Ale nestěžuju si. Je to můj život, moje volba. A když pak v pondělí ráno vidím tu frontu spokojených lidí, vím, že ta nedělní papírová válka stála za to.