Blog Martina Stiborka
Legendy od pultu: Příběhy našich zákazníků

Za těch 20 let, co stojím za pultem v Lahůdkářství Stiborek, jsem viděl tisíce tváří. Dejvice jsou jako malé město uvnitř Prahy a my jsme taková jeho zpovědnice. Lidé si k nám nechodí jen pro jídlo. Chodí si i pro slovo, pro úsměv, pro kousek lidského tepla. Pult je bariéra, ale zároveň most.
Pamatuju si na paní "Vlašákovou". Nikdy jsem neznal její pravé jméno. Byla to starší dáma, vždycky v kloboučku a rukavičkách. Chodila k nám každé úterý přesně v 10:00. Objednala si vždycky to samé: 10 deka vlašáku a dva rohlíky. Jednou přišla a řekla: "Pane Stiborek, dneska si vezmu dvacet deka a čtyři rohlíky. Mám zlatou svatbu." Byla tak šťastná, oči jí zářily. Popřál jsem jí a přidal věneček jako dárek. Chodila dál. Až jednou, asi o dva roky později, přišla v černém. "Dneska jen jeden rohlík, pane Stiborek. Manžel už není." Bylo mi to tak líto. Dal jsem jí ten vlašák zadarmo a vyšel jsem zpoza pultu, abych jí podržel dveře. Rozplakala se. Od té doby jsme si povídali víc. O životě, o samotě. Byli jsme pro ni možná jediný kontakt ten den. A to je zodpovědnost.
Studenti a profesoři (Dejvický mix)
Mám rád ten kontrast, který Dejvice nabízejí. Jsme univerzitní čtvrť. V jednu chvíli přijde student z ČVUT. Má na sobě mikinu, batoh a v dlani počítá drobné, jestli mu to vyjde na sekanou v housce. Kouká hladovýma očima do vitríny. Vždycky mu tam té sekané ukrojím o trochu víc, nebo mu tam kydnu víc hořčice. Vím, jaké to je být student a mít hlad. A hned za ním stojí ve frontě vážený pan profesor v saku. Kupuje si lososové chlebíčky, francouzské víno a olivy. A ti dva se pak potkají u našeho stolku "na stojáka". Student jí sekanou, profesor chlebíček. A dají se do řeči. O počasí, o fotbale, nebo o nějakém složitém problému z kvantové fyziky, kterému nerozumím. Tohle je kouzlo našeho lahůdkářství. Tady se stírají sociální rozdíly. Před dobrým vlašákem jsme si všichni rovni. Všichni máme hlad a všichni chceme něco poctivého do žaludku. Tyhle drobné lidské příběhy jsou pro mě víc než tržba v pokladně na konci dne.
