Když se něco nepovede (i mistr tesař se utne)

Na našem Facebooku a Instagramu to vypadá, že jsme dokonalí. Že nám z rukou padají jen perfektní chlebíčky, zlatavé veky a saláty, které vypadají jako z časopisu. Ale abych byl upřímný – a já chci být k vám upřímný – i u nás se to občas, s prominutím, "pos..." (pokazí).

Martin Stiborek vzpomíná na své největší faily: "Pamatuju si, jak jsme jednou dělali catering na svatbu pro 100 lidí. Měli jsme tam 20 litrů gulášové polévky. A jeden učeň (nebudu jmenovat, už je z něj šéfkuchař jinde) si ve spěchu spletl pytel se solí a pytel s cukrem. Mají stejnou barvu. Když jsem to hodinu před odjezdem ochutnal, málem jsem omdlel. Sladká gulášovka. Co teď? Vylít? Uvařit novou? Nebyl čas. Maso se dusilo tři hodiny. Museli jsme improvizovat. Přidali jsme ocet, hodně chilli, rajčatový protlak, fazole a udělali jsme z toho 'Mexickou pikantní polévku'. Zákazníci si chodili přidávat a ptali se na recept. Měl jsem infarkt, ale dopadlo to dobře. Nikdo nic nepoznal."

Každodenní boje

Jindy se nám spálí cibulka. Stane se. Kuchař se zapovídá s prodavačkou a z cibulky je uhel. Smrdí to v celé výrobně. Taková cibulka musí okamžitě do koše. Nemůžete ji tam nechat "trochu", zhořklo by celé jídlo. Bolí to (jsou to peníze a práce, 10 kilo cibule), ale kvalita nepustí. Nebo se srazí majonéza. Změní se tlak, teplota vajec je jiná než teplota oleje a najednou máte místo krému vodu s olejem. Musíte začít znovu.

Proč vám to říkám? Ne proto, abych se chlubil chybami. Ale abyste věděli, že nejsme roboti na lince. Jsme lidé, kteří pracují rukama a srdcem. Chyby se stávají. Důležité je, že tu chybu nepustíme k vám do tašky. Že ji zachytíme, vyřešíme, zanadáváme si u toho, ale vy dostanete to nejlepší. To je profesionalita. Ne to, že neděláte chyby, ale že je umíte napravit a přiznat si je.